Základní typy osteoartrózy

 

Úvod

 

Artróza postihuje nejčastěji kloubní tkáně kolen a kyčlí. Vedle změn kloubní chrupavky, které jsou pro artrózu zvláště typické, dochází i k reaktivním změnám na kostní tkáni, které leží pod kloubní chrupavkou. Takže správný název kloubního opotřebení by měl znít osteoartróza. Artróza je spíše zkrácené pojmenování. Tedy: Artróza = osteoartróza.

 

 

Bolest

 

Nejčastějším a také nejvýznamnějším příznakem artrózy je bezesporu bolest. Samotná poškozená chrupavka však postrádá inervaci a není tedy bezprostředním zdrojem bolestivých podnětů. Bolest vyvolává hlavně chronická zánětlivá reakce přilehlých měkkých tkání, obvykle vnitřní plochy kloubního pouzdra a následné stažení příslušných svalových skupin (1).
 

Kostní bolest vyvolává zvýšený tlak uvnitř příslušné části kosti pod postiženou chrupavčitou tkání (subchondrální část kosti) a způsobuje klidovou a noční bolestivost (3). 

 

Intenzita bolesti není nutně závislá na stupni degenerativních změn vyjádřených v rentgenovém zobrazení. Často i těžce degenerovaný kloub může být relativně dobře funkční a téměř nebolestivý.

 

 

Osteoartróza kolenního kloubu (gonartróza)

 

Převládajícím příznakem je bolest, nejdříve tupá a zhoršuje se při pohybu a zátěži kloubu a ustupuje v klidu. Typická bývá bolest na začátku pohybu. Bolest se stupňuje. Později se objevuje i bolest klidová, která je pravděpodobně důsledkem překrvení (překrvení, lékařským pojmem hyperémie je typickým znakem zánětu) a zvýšeného tlaku uvnitř kosti (intraosální hypertenze) v části kosti pod chrupavkou (subchondrální). Příznačně je bolest horší při poklesu barometrického tlaku před nástupem nevlídného počasí. 

 

Dalším příznakem jsou drásoty v kloubu = kloub má sklon tuhnout po obdobích. Postupně dochází k omezování pohyblivosti a vzniku vykřivení kostí (osových deformit) a to způsobuje také nerovnoměrné rozložení tlaku v kloubu při zátěži. (2) 

 

Při klinickém vyšetření se zjišťuje různý rozsah kloubního kostěného zhrubnutí, někdy s malým prosáknutím kloubního pouzdra a přítomností malého množství zmnoženého kloubního mazu (synoviální tekutiny). Je přítomna větší nebo menší atrofie – ochabnutí čtyřhlavého svalu stehenního. Při častějším postižení dovnitř směřující části (mediálního kompartmentu) vzniká vybočení (varozita) kolenního kloubu, při postižení ven směřující části (laterálního kompartmentu) je to naopak vbočenost (valgozita). 

 

V poslední době se poukazuje na to, že bolest kloubů u starších jedinců nemusí být doprovázena rentgenologickým nálezem osteoartrotických změn. Bylo zjištěno, že až 25 % nemocných s klinicky manifestními bolestivými projevy artrózy kolenního kloubu mělo na kolenou normální rentgenologický nález. (3)

 

 

Osteoartróza kyčelního kloubu (koxartróza)

 

Vývoj artrózy kyčle není výsledkem stárnutí, i když věk náchylnost významně zvyšuje (predispoziční faktor) (3). Charakteristické stařecké (senilní) změny spočívají v zúžení kloubní štěrbiny v důsledku částečné ztráty elasticity, v proporcionálním úbytku kostní hmoty. Kostěné nárůstky tzv. osteofyty, které mohou omezovat pohyb, nepatří k projevům stárnutí. Jsou-li přítomny, pravé artrotické změny nevznikly vlivem věku, ale působením dalších mechanizmů, souvisejících s rozvojem onemocnění (patogenetických faktorů) v dostatečně dlouhém čase. Čas a omezené či narušené funkce (dysfunkce) vedou k opotřebení kloubu. Preartrotické změny se projeví nevýhodnými změnami kloubní mechaniky, ať již se to týká velikosti tlaku, směru jeho působení a velikosti nosných ploch. K tomu přistupuje faktor jisté tkáňové méněcennosti, způsobený vrozenými i získanými změnami. (2) 

 

Průběh choroby je pozvolný, jen výjimečně má rychle zhoršující se charakter. Hlavní komplikací onemocnění může být odumření buněk kosti a kostní dřeně s následným kolapsem kosti (osteonekróza). V pozadí tohoto procesu stojí porucha krevního zásobení části kosti pod chrupavkou, hlavicí stehenní kosti, která vede k prudkému zhoršení potíží, podobně může dojít ke kolapsu kosti v oblasti jamky kosti kyčelní a výhřezu (protruzi) hlavice kosti stehenní do malé pánve. 

 

Onemocnění se projeví nejčastěji bolestí při chůzi. Je lokalizována v oblast hýždí, v třísle, na přední straně stehna a v kolenním kloubu. Časté jsou startovací bolesti se ztuhlostí v kloubu, postupně se objevují funkční problémy s obouváním obuvi, ponožek a punčoch. 

 

Klinické vyšetření zjišťuje omezení pohyblivosti kloubu s vnitřní rotací pod 15°. Vázne přitažení a odtažení v kloubu – pohyby jsou bolestivé zejména v extrémní poloze. Končetina se může zkracovat díky posunu hlavice kosti stehenní, nastupuje ochabnutí a ubývání (atrofie) svalů pánevního pletence. (3)

 

 

Terapie

 

Ve snaze přímo ovlivnit degenerativní změny chrupavky a přispět ke zlepšení kloubní funkce se na trhu objevuje stále více tzv. symptomaticky pomalu působících preparátů (SYSADOA, symptomatic slow acting drugs in OA) (1).

 

Do této skupiny se zahrnuje chondroitinsulfát, glukosaminsulfát, kyselina hyaluronová, diacerhein a ASU – piascledine.

 

Chondroitinsulfát je makromolekulární složka chrupavky. Je to látka, která v tkáňových kulturách příznivě ovlivňuje metabolismus chondrocytů tím, že zlepšuje a rozvíjí (stimuluje) syntézu proteoglykanů a kolagenu II. typu a zpomaluje a omezuje (inhibuje) destrukční (katabolické) působení proteolytických enzymů. Má určité protizánětlivé vlastnosti. V klinické praxi bylo provedeno několik studií, které ukázaly, že chondroitinsulfát příznivě působí na osteoartrotickou bolest a vede i ke zlepšení kloubní funkce. Příznivé účinky byly zaznamenány u mnohočetné artrózy ručních kloubů, artrózy kloubů kolenních a kyčelních. V některých studiích se dokonce prokazuje zpomalení rentgenologické progrese nemoci.

 

Dalším přípravkem z této skupiny je glukosamnisulfát. Je to opět jeden ze základních stavebních kamenů proteoglykanů. Obsahuje glukózu, aminoskupiny a sulfát. Je biologicky aktivní tím, že stimuluje syntézu proteoglykanů, tlumí enzymy degradující chrupavku. Jeho účinnost byla prokázána v několika studiích, které ukázaly příznivý účinek na funkční kapacitu léčených nemocných a ústup kloubních bolestí.

 

U nás zatím ne příliš rozšířeným přípravkem je diacerhein, který je získán extrakcí z rebarbory. Tlumí syntézu degradujících enzymů a stimuluje novotvorbu základních makromolekul chrupavky – proteoglykanů a kolagenu.

 

Mezi SYSADOA bývá řazen rovněž piascledine (ASU – extrakt z avokáda a sóji). Piascledine stimuluje aktivitu chondrocytů k syntéze proteoglykanů. (4)

 

 

 

Zdroje

1. HNÍZDIL, J., ŠAVLÍK, J., BERÁNKOVÁ, B., TÝKALOVÁ, J. Artróza v psychosomatickém přístupu: artróza kyčelního kloubu: informace pro pacienty, lékaře a fyzioterapeuty. 1. vyd. Praha/Kroměříž: Triton, 2007. ISBN: 80-7254-913-8.
    
2. DUNGL, P. a kol. Ortopedie. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-0550-8
    
3. TRNAVSKÝ, K. Osteoartróza. 1. vyd. Praha: Galén, 2002. ISBN 80-7262-158-0.
    
4. GALLO, J. a kol. Artróza váhonosných kloubů ve světle medicíny založené na důkazu.1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2007. ISBN 978-80-244-1741-7.