Onemocnění pohybového aparátu patří v dnešní době k nejrozšířenějším lidským chorobám. Ve svém životě se s ním setká asi 30 % populace a pro 3 % znamená trvalé postižení.

K pohybovému aparátu člověka patří kosti, klouby a svaly, přičemž nejčastěji postiženou částí bývají právě klouby. Jen lidská páteř obsahuje asi sto kloubních spojení a v celém lidském těle je přes 200 kostí, které jsou převážně spojeny právě klouby. Problémových míst je tedy víc než dost.

Kosti kloubu jsou spojeny kloubním pouzdrem upínajícím se po obvodu kloubních ploch. Takové spojení umožňuje fyziologický rozsah pohybu. Každý kloub je složitá funkční jednotka, která je vytvořena z řady struktur: Kostí kloubu, kloubních chrupavek, kloubního pouzdra, kloubních vazů spojujících kloub se svalstvem, přídatných kloubních zařízení, kloubních cév a nervů. (1)

Kloubní výživa

Základními vlastnostmi zdravé chrupavky jsou pevnost, hladký povrch umožňující hladký chod kloubu a pružnost tlumící nárazy při zatížení kloubu. Zachování těchto kvalit je nesmírně důležité. Uvědomme si, že například při chůzi je na klouby dolních končetin vyvíjen tlak převyšující až čtyřnásobně váhu lidského těla. (2)

Výživa chrupavky je složitá, protože tato tkáň nemá vlastní cévy, a přitom její buňky při neustálé činnosti potřebují rovněž neustálý přísun výživných látek. Živiny jsou transportovány do chrupavky z kloubní tekutiny vtlačením při kloubním pohybu z vnitřní výstelky kloubu, která je bohatě zásobena krevními cévami. (3)  

Výživa chrupavky je složitá, protože tato tkáň nemá vlastní cévy, a přitom její buňky při neustálé činnosti potřebují rovněž neustálý přísun výživných látek. Živiny jsou transportovány při kloubním pohybu vtlačením do chrupavky z kloubní tekutiny z vnitřní výstelky kloubu, která je bohatě zásobena krevními cévami.

Správná výživa hraje i v látkové výměně kloubů nemalou roli a není zásadně odlišná od všeobecně platných doporučení pro zdravou výživu. Základem každé stravy musí být příjem energie odpovídající jejímu výdeji. Při nedostatku energie dochází k poruše metabolismu kloubu (změna při tvorbě kloubního mazu) a atrofii svalstva, a tedy k nedostatečné funkci kloubu.

Doplňky výživy pro prevenci kloubních poruch mají protibolestivý, regenerační a protizánětlivý účinek

Mimo jiné k nim patří želatina a esenciální omega-3 a omega-6 vícenenasycené mastné kyseliny: Eikosapentaenová (EPA) a dokosahexaenová (DHA)- Jejich zdrojem jsou tuky mořských ryb, kde se deponují nikoliv z vlastní syntézy, ale z mořského planktonu. Patří k nim i kyselina gama-linolenová (GLA) z oleje pupalky dvouleté, brutnáku lékařského a z oleje ze semen černého rybízu. Významným zdrojem nenasycených mastných kyselin je také lněný olej. Pro všechny nenasycené mastné kyseliny platí pravidlo, že jsou velmi citlivé na oxidaci a mívají krátkou dobu použitelnosti. Dále mají velmi dobrou účinnost glukosamin, chondroitin a MSM. Většinou se jedná o kombinaci více účinných složek. Pro komplexní působení doplňky výživy obsahují také vápník, fosfor, hořčík, bór, mangan, vitamin C a biotin. Také významné antioxidanty selen a vitamin E, bránící narušení prakticky všech buněčných membrán i vnitřních struktur oxidačními radikály a superradikály (peroxidy). 

Kloubní výživa ve formě doplňků stravy obsahuje koncentrované a přesně dané množství látek, které se v souvislosti s bolavými klouby používají v léčivých přípravcích. Hlavními složkami jsou glukosamin, chondroitin a MSM.

Glukosamin

Nejčastěji používanou formou je glukosamin sulfát. Doporučuje se užívání 1500 mg glukosaminu denně. Doplňky glukosaminu získaly popularitu jako alternativa k terapii nesteroidními antirevmatiky a díky možným ochranným (chondroprotektivním) účinkům na chrupavčitou tkáň. Glukosamin zmírňuje bolest kloubů, podporuje tvorbu kloubní chrupavky a kloubního mazu. Tento fakt byl potvrzen několika studiemi, ale ke zlepšení došlo spíše u pacientů s mírnými projevy.

Glukosamin je přirozenou součástí kloubních chrupavek, jde tedy o tělu vlastní látku. Účinek glukosaminu je opožděný, dostaví se až po několika týdnech užívání, nejčastěji se mluví o šesti týdnech.

Chondroitin

Mezi symptomaticky pomalu působící léky patří chondroitin sulfát, glukosaminu podobná látka nejvíce zastoupená ve strukturách mezibuněčné hmoty chrupavky, které dodává pružnost. Platí, že je třeba užívat ho delší dobu, než se dostaví účinek. Některé výzkumy ukázaly, že několikaleté užívání chondroitin sulfátu má efekt v podobě zpomalení degenerace kloubů a internetová encyklopedie dodává, že chondroitin sulfát zřejmě dokáže zastavit ztrátu kloubní chrupavky, ke které při artróze dochází.

Methylsulfonylmethan – MSM

Několik klinických pokusů ohlásilo protibolestivý (analgetický) účinek při užívání u zánětů kloubu, revmatismu a dně. Denní doporučený příjem je 500 mg až 8000 mg, nejlépe v kombinaci s glukosaminem. 

Kolagen

Kolagenní peptidy jsou hlavní účinnou složkou doplňků stravy, je možné je označit za stavební kameny kolagenu. Pozůstávají z esenciální aminokyseliny glycinu, dále prolinu, hydroxyprolinu a hydroxylyzinu, jež jsou nezbytné pro vystavění pevné struktury kolagenních vláken. Kolagenní peptidy zvyšují tvorbu kolagenu a podporují tvorbu chrupavčitých i okolních tkání kloubu a urychlují tak regenerační proces.

Další účinná látka - vitamin C

Vitamín C (kyselina askorbová) je nepostradatelný pro tvorbu kolagenu a tím i pro strukturu a funkci chrupavek, vazů, šlach a kostí, kůže, dásní a zubů a také krevních cév. Výčet pozitivních přínosů vitaminu C pro lidský organizmus je skutečně pestrý. Doporučuje se podávat v období výskytu chřipkových onemocnění, při rekonvalescenci či poúrazových stavech. Nedostatek vitaminu C se může mimo jiné projevit jako únava nebo bolest svalů a kloubů a jeho dostatek v organizmu snižuje míru únavy a vyčerpání. Přispívá k funkci imunitního systému a k ochraně buněk před oxidativním stresem. Podílí se také na energetickém metabolizmu a zvyšuje vstřebávání železa. Z minulosti známé onemocnění kurděje (skorbut), narušení struktury dásní, vzniká při zásadním nedostatku C vitaminu. Proto je i tato látka přítomna v našich kloubních výživách. (4)

Zdroje

(1) BARTONÍČEK, Jan a Jiří HEŘT. Základy klinické anatomie pohybového aparátu. Praha: Maxdorf, 2004, 256 s. ISBN 8073450178

(2) HNÍZDIL, J., ŠAVLÍK, J., BERÁNKOVÁ, B., TÝKALOVÁ, J. Artróza v psychosomatickém přístupu: artróza kyčelního kloubu: informace pro pacienty, lékaře a fyzioterapeuty. 1. vyd. Praha/Kroměříž: Triton, 2007. ISBN: 80-7254-913-8.

(3) JAVŮREK, J. Život s artrózou. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1996. ISBN 80-7169-313-8.

(4) DYLEVSKÝ, I. Funkþní anatomie. 1- vyd. Praha: Grada 2009. 532 s. ISBN 978-80-247-3240-4