Úvod

Imunitní systém má jedinečnou schopnost tělo chránit a zasahovat, pokud je v něm něco nesprávné, nezdravé nebo degenerované. Je rozprostřený v celém našem těle. Skládá se z různých typů bílých krvinek, které se tvoří v kostní dřeni a koncentrují se ve slezině, v thymu – brzlíku a lymfatických uzlinách. Tyto krvinky putují krevním oběhem, lymfatickým systémem a hlídkují v celém těle. Bílé krvinky, B – lymfocyty produkují látky, které neutralizují vytvořené choroboplodné zárodky a brání organismus. T – lymfocyty ničí bakterie a viry. Brzlík je nejvíce aktivní v období dětství, proto je tato žláza v té době velká a pružná. V pozdějším věku přebírá školící úlohu lymfocytů místo brzlíku kůže. Na imunitní systém má velký vliv hormonální systém. (1,2)

Hlavním úkolem imunitního systému je obrana organismu proti antigenům a patogenům – nebezpečným cizorodým látkám (např. toxinům) či pozměněným buňkám vlastního těla (nádorové buňky). Imunitní systém souhrnem mechanismů zajišťuje celistvost (integritu) a stálost vnitřního prostředí – princip homeostázy. Rozeznává a likviduje cizí, ale i vlastní molekuly a další potenciálně škodlivé struktury. Projevuje se obranyschopností organismu, ale na druhou stranu i autotolerancí. V organismu má téměř každý orgán ochrannou funkci. Orgány, jejichž hlavní úloha spočívá ve vytváření a posilování obranyschopnosti organismu jsou např. brzlík a lymfatické orgány. 

V organismu rozeznáváme dva druhy imunitních mechanismů, nespecifickou imunitní odpověď organismu a specifickou imunitní odpověď organismu, které se navzájem ovlivňují a doplňují. Látková či jinak humorální imunita může být součástí jak vrozené, tak adaptivní složky imunitního systému. (1,2)

Imunitní systém, stejně jako i tělesné systémy, potřebuje ke své normální funkci dostatečné množství energie. Když tělo nedostane potřebné živiny, je nejčastějším následkem zvýšená náchylnost k infekcím všeho druhu, obzvláště pak k chřipkám a k nachlazení. Tyto virózy obvykle začínají mírnými příznaky. Každý postupuje denně určité riziko infekce. Nicméně některé skupiny lidí potřebují obzvláště dobře fungující obranný systém. (3)

Výživa a imunitní systém

Výživa je nejdůležitější z věcí, zajišťujících správné fungování všech pochodů v lidském těle. Vyvážená strava má na náš imunitní systém a zdraví zásadní vliv. Z potravy získáváme stavební materiály pro tvorbu všech tkání a orgánů. Potrava je zdrojem energie pro základní životní pochody (bazální složka) i pro fyzickou aktivitu. Bez zajištění dostatečného množství potravin bychom nemohli žít. V současné době se setkáváme s přebytkem až nadspotřebou potravin a nedostatkem pohybové aktivity. Lidé se více než v minulosti zajímají, jak podpořit své zdraví pomocí zdravého životního stylu. Standartní odpověď je, že omezením konzumace nezdravých potravin, alkoholu, tabáku a snahou více cvičit, Mnoho civilizačních chorob je spojeno s nesprávným stravováním, neznalostí i nedodržováním zásad zdravého životního stylu. Stále více se setkáváme s příklady špatné výživy, jejichž následkem je obezita nebo naopak anorexie. 

Pro mnoho dospívajících bývá vzhled na prvním místě a snaha být štíhlý může vyústit až v poruchy příjmu potravy. Naučení se zdravému způsobu stravování pomocí zdravých a tělu prospěšných potravin je cílem a smyslem zdravé výživy. Podstatou zdravé výživy je zachování rovnováhy živin. V průměru by v naší potravě měly být tuky okolo 25 %, sacharidy 60 % a bílkoviny 15 %. Přesný poměr je velmi rozdílný v závislosti na tělesné zátěži, věku, individuálním typu a dalším specifickým nárokům. (4)

Řada potravin má kromě funkce dodání živin, tedy energie, bílkovin, minerálních látek i širší či vyšší biologickou hodnotu. Lze na ně pohlížet i tak, že člověk během svého vývoje, tedy druhu (fylogeneze), tyto potraviny požíval a specificky účinné látky v nich obsažené se podílely na jeho úspěšném vývoji. Část těchto látek dokážeme vyrobit, často prostřednictvím fermentačního nebo podobného procesu kultur mikroorganizmů. Jsou vitamíny, přirozené biostimulátory, látky upravující využití energie nebo intenzitu metabolizmu. Část ale zůstává tajemstvím nebo neporušitelným patentem přírody. 

Potraviny s pozitivním vlivem na imunitu

• Kořeny a hlízy (karotka, hlíva brambor, česnek, cibule)

• Plodová zelenina (červená řepa, avokádo)
• Listová zelenina (veškerá listová zelenina obsahuje chlorofyl, který také zvyšuje imunitu organismu a pomáhá ničit viry a bakterie)
• Sladké plody (banány, mango)
• Citrusové plody (citróny, pomeranč, grapefruit)
• Drobné plody (borůvky, maliny, šípky)
• Ořechy, semena, oleje
• Bylinky a koření (bezový květ, zelený čas, kmín)

Vitamíny a imunita

Vitaminy jsou organické látky, které jsou pro náš organismus nepostradatelné. Některé si tělo dokáže samo vyrobit, nebo alespoň část jejich potřeby  (např. vitamin A, vitamin D, vitamin K, niacin), ale většinu z nich si samo vytvořit nedokáže, a proto se musí přijímat zvenčí. Každý vitamin má v organismu svou specifickou funkci a podílí se na řadě biochemických reakcích, tedy i na činnosti buněk imunitního systému (5). 

Z vitaminů rozpustných v tucích nejvíce ovlivňují funkci imunitního systému vitamin A a jeho provitamin β-karoten, vitamin E a vitamin D. Ve vodě rozpustné vitaminy, jako jsou vitamin C a komplex vitaminů skupiny B, působí na imunitu také. Nejvíce z těchto vitaminů imunitní reakce ovlivňuje vitamin C, vitamin B6 (pyrinové deriváty), biotin neboli vit. B7, kyselina listová neboli vit. B9 a vitamin B12 neboli kobaltamin.

Vitamín A – Retinol

Vitamin A podporuje normální dělení a diferenciaci krycích či slizničních buněk, nazývaných epiteliální. Jsou to povrchové tkáně kůže, dýchacích cest, gastrointestinálního a urogenitálního traktu a také zárodečné tkáně, produkující spermie a vajíčka, nejznámější je nervový či smyslový epitel v oční sítnici a jeho porucha mající za následek šeroslepost. Bez přítomnosti A vitaminu epitelie ztrácí svou přirozenou funkci, rohovatí (keratinizují) a odumírají. Doporučená dávka retinolu pro dospělou populaci je kolem 1,0 mg/den. 

Dávkování vitaminu A je ale složitější. Častěji než v miligramech se jeho potřeba definuje v mezinárodních jednotkách - m.j. Jedna mezinárodní jednotka, tedy 1 m.j. odpovídá 0,3 μg (mikrogramu – nikoliv miligramu) retinolu nebo 0,6 μg beta-karotenu. S přepočty mezi A vitaminem, beta-karotenem a ekvivalenty m.j. a μg vzniklo mnoho složitostí. Jedním z důvodů je toxicita extrémně vysokých dávek A vitaminu. Biochemie (Avicenum 1977, H. A. Harper) udává v tomto klasickém díle pro denní příjem dospělého člověka toxickou hranici 6 700 m.j., ekvivalent 2 000 μg. 

Vitamin A je deponován v játrech. Stojí za zmínku, že býložravci, tedy i vegetariáni, kteří mají v zimní době omezený nebo žádný přístup k zelené píci s obsahem provitaminu beta-karotenu díky této zásobě přečkají zimu. Masožravci jsou na tom lépe. A opět k toxicitě: je známo, že medvědí játra mohou obsahují takové množství A vitaminu, které může být pro člověka v jednorázově požité porci toxické.

Vitamín E (α-Tokoferol)

Do skupiny vitaminů E řadíme komplex látek, nazývané tokoferoly a tokotrienoly, z nichž biologicky nejvýznamnější je α-tokoferol. Vitamin E se podílí na metabolismu všech buněk v organismu. Je důležitý antioxidant – chrání buněčné membrány před působením volných kyslíkových radikálů superradikálů. Působení volných radikálů na strukturu membrány se dá nejlépe přirovnat k teroristovi s kalašnikovem, Svou antioxidační vlastností se výrazně podílí na podpoře imunitních funkcí a pokud je podpořen selenem, považuje se za rozumnou prevenci části karcinogenních onemocnění. Doporučená denní dávka vitaminu E je pro muže 14 mg a ženy 12 mg (4,11,9).

Vitamín D – Kalciferol

Kolem D vitaminu koluje mnoho neznalostí. Učebnicové a známé je jeho působení na vývoj dlouhých kostí neboli protikřivičný (antirachitický efekt) účinek. D vitamin podporuje nejen vstřebávání vápníku a fosforu přes výstelku tenkého střeva, ale také jeho zpětnou resorpci v ledvinách, tedy celkové hospodaření včetně kalcifikace kostní tkáně a také uvolňování Ca a P z rezervy v kostech v době gravidity a laktace. Vitamin D také významně podporuje obranyschopnost proti některým nemocněním (pozitivní autoimunitní efekt). 

Známé působení slunce na kůži a aktivace provitaminu mělo fyziologicky podstatný účinek v době, kdy člověk žil v čistém ovzduší a minimálně oblečen. Opalováním v letní době lze získat významné množství D vitaminu. Pro vstřebání je podstatný povrch kůže s přirozeným tukem, sprchování a mytí mýdlem po opalování proces tvorby a vstřebání D vitaminu eliminuje. 

Stejně jako u A vitaminu, jeho potřeba a dávkování se udává v μg i m.j.: 39 m.j. odpovídá 1 μg. Doporučení denní dávky se liší podle věku a pohlaví, u žen je výrazně vyšší potřeba během gravidity a laktace. Pro kojence a děti do 10 let, gravidní a kojící ženy je obvyklé doporučení 10 μg(mikrogramů!), dospělí cca 5 mg. Aktivní a profesionální sportovci mívají speciální dávkování. Nadbytek D vitaminu může být toxický, pokud přesáhne pětinásobek doporučené dávky po delší dobu. 

Rozeznáváme dvě formy vitaminu D – vitamin D2 (ergokalciferol) vyskytující se v rostlinných produktech, a vitamin D3 (cholekalciferol) nacházející se v živočišných surovinách. Obě formy mají v organismu přibližně stejnou aktivitu (4,9). Hospodářská zvířata, tedy býložravci mají zdroj D vitaminu v senu: mikroflóra na povrchu na slunci zrajícího sena vytváří působením UV spektra rostlinnou formu D vitamínu. Do látkové výměny v organizmu související s D vitaminem a vápníkem vstupují dva hormony a provitamin. 

Vitamín C – Kyselina askorbová

Zabezpečuje v organismu řadu funkcí. Zvyšuje vstřebání a využitelnost železa, podporuje tvorbu kolagenu, hojení ran a potlačuje zánětlivé procesy. Je silný antioxidant a chrání organismus před působením volných kyslíkových radikálů. Vitamin C aktivuje bílé krvinky k ničení rakovinotvorných buněk, virů, bakterií, parazitů a jiných patogenů. Konzumace vyšších dávek vitaminu C snižuje tvorbu rakovinotvorných (karcinogenních) nitrosaminů. Vysoké dávky (100 mg/den) u lidí snižují symptomy nachlazení a chřipky (12) a redukují krevní tlak.

Vitamin C se nejvíce vyskytuje v čerstvé zelenině a ovoci, zejména v citrusových plodech. Také ho najdeme v šípkách, černém rybízu a jiném bobulovém ovoci. Velké množství je v paprice, kysaném zelí a bramborech. Mezi živočišné zdroje patří játra a ledviny. Doporučený denní příjem vitaminu C pro dospělou populaci je 100 mg (4). 

C vitamin je velmi citlivý na teplotu, přítomnost železa, vzdušnou  oxidaci a má poměrně rychlý samovolný poločas rozpadu. 

Vitamín B6 – Pyridoxin

Podílí se na řadě procesů souvisejících s látkovou výměnou aminokyselin, základních stavebních prvků bílkovin. Silný nedostatek pyridoxinu zapříčiňuje poruchy růstu, další možné projevy mohou být anemie a svalová ochablost. Pyridoxin je spojen s látkovou výměnou centrální nervové soustavy (CNS) a nedostatek může zapříčinit epileptické projevy. Potřeba pyridoxinu má vztah k příjmu bílkovin v potravě. Vitamin B6 pozitivně působí také u lidí trpící revmatoidní artritidou (13,14).

Část potřeby vytváří mikroflóra střev, předpokladem je zdravá a pestrá výživa. Mezi přirozené zdroje patří kvasnice a obiloviny. Ve zdrojích je stálý a odolný fyzikálním vlivům. Pro dospělé se doporučená denní dávka pohybuje v rozmezí 1,8 – 2,0 mg (4). 

Biotin (vitamín B7)

Panuje názor, že nadbytek vajec člověku škodí. Biotin obsahuje ochranný faktor proti avidinu, proteinu vaječného bílku. Biotin spolu se zinkem navozuje předpoklady k plnohodnotnému vývoji kožních útvarů, jako jsou nehty, vlasy, řasy i samotný stav kůže. Má významné místo ve složitých látkových výměnách (metabolických cyklech, např. Krebsův, karboxylační reakce…), ale jejich popis se sem nehodí. Podílí na některých imunitních reakcích, neboli ovlivňuje zdravotní odolnost. 

Denní příjem se odhaduje na 100 – 300 μg. Fyziologická biochemie předpokládá, že nedostatek biotinu není pro člověka častý. Přirozenými zdroji jsou vaječný žloutek, vnitřnosti (ledviny, játra), rajčata a jako u všech vitaminů skupiny B – kvasnice. Přežvýkaví býložravci jej mají zajištěn bachorovou mikroflórou, a tak by si vegetariáni měli biotin ve stravě doplňovat jinak. Nejčastěji se uvádí pro dospělého člověka doporučená denní dávka biotinu okolo 30 μg. (4, 8).

Kyselina listová (Vitamín B9, folacin)

Kyselina listová hraje důležitou roli v růstu a reprodukci buněk v souvislosti se syntézou deoxyribonukleové kyseliny (DNA) a ribonukleové kyseliny (RNA) a jimi řízeného vývoje bílkovin včetně růstu buněk imunitního systému. Pro neodborníka v biochemii je mnohem podstatnější, že její nedostatek zapříčiňuje poruchy tvorby červených krvinek = chudokrevnost a bílých krvinek = zhoršení imunitní obranyschopnosti. Zvýšené dávky kyseliny listové skutečně léčí některé typy chudokrevnosti a opět nakoukněme pro příklad ke zvířatům: Je prvním prostředkem, který se podává po invazích cizopasníků u koní i jiných zvířat pro zanedbané „odčervení.“ V našich krajích pro člověka takové choroby nehrozí, ale chudokrevnost z jiných příčin ano. 

Kyselina listová se může podávat sportovcům v počátku tréninku spolu s preparáty obsahující měď a železo, aby se podpořila krvetvorba, respektive zvýšení počtu červených krvinek.  

Denní doporučená dávka kys. listové pro dospělé činí 400,0 µg (4).

Vitamín B12 – Kyanokobalamin

Nedostatek vitaminu B 12 přímo souvisí s chudokrevností (anemií) a také s nervovými poruchami, dále i se změnami epitelových buněk v trávicím traktu. Přirozeným zdrojem vit. B 12 jsou živočišné produkty – mléko, maso, vejce. Vitamin se nevyskytuje v produktech z rostlin. Jedinou skupinou, skutečně postiženou avitaminózou B 12 jsou skupiny obyvatelstva, živící se výhradně rostlinnou stravou (H. A. HARPER). Syrovátka, produkt s vysokým obsahem vitaminu B 12 byla před zhodnocením významu vit. B 12 označena za potravinu s nedefinovatelným zdravotním faktorem. 

Denní doporučená dávka vitaminu B12 pro dospělou populaci je 3,0 µg (4,9,10).

Vitaminy obecně

Vitamíny jsou nepostradatelné látky pro správné fungování našeho organismu, podporují náš imunitní systém, mají zásadní vliv na naše zdraví a mají i léčivé účinky při některých onemocněních.  

Pro náš organismus jsou nezbytné hned z několika důvodů. Vitamíny optimalizují životní podmínky organismu s perspektivou prodloužení života, zpomalují degenerativní procesy a korigují metabolické procesy stárnutí. Celkově obnovují naše imunitní, biochemické a intelektuální procesy.  

Vitamíny léčí organismus a ochraňují jej před vážnými poruchami: dodávají pocit zdroje síly našich dvaceti let.   (6)

Doplňky stravy

Doplňky stravy jsou zvláštní kategorií potravin. Obsahují vitamíny, minerální látky (které blíže dělíme na makro a mikroprvky) a řadu specifických a biologicky účinných látek, které je obtížné nějak společně definovat. Tyto živiny nezískáváme v dostatečné míře z běžně konzumované stravy, i když jsou pro náš organismus nezbytné.

Smyslem doplňků stravy je dodávat organismu živiny, mající příznivý vliv na náš zdravotní stav nebo je našemu organizmu dodáváme pro vysoké metabolické nároky plynoucí ze sportovní, pracovní nebo jiné individuální zátěže. Některé mohou tlumit nepříznivé stavy plynoucí z alergií, jiné mají preventivní působení vůči některým onemocněním, pomáhají regeneraci organizmu po úrazech nebo chorobách. Legislativa nekompromisně zakazuje deklarovat jejich léčivé účinky. Nicméně, nedostatek některých živin nebo biologicky účinných látek v nedobře sestavené stravě zapříčiní závažné zdravotní poruchy. V naší společnosti a v současné době k těmto situacím dochází jen málokdy. Závažné zanedbání výživy je typické v populacích trpících válečnými konflikty, chudobou, živelnými pohromami. Paradoxně je u některých přípravků větší riziko z nerozumného předávkování nebo nevhodné kombinace než z nedostatečné stravy.

V prvopočátku měly potravinové doplňky pomáhat léčit nemoci, způsobené nedostatkem některých látek. Uplatňovaly se též ve sportu, kde zvyšovaly výkony sportovců a pomáhaly jim rychleji a lépe regenerovat. 

Spěch, pohodlnost a velmi špatné stravovací návyky dnešní doby nás stále více svádí ke konzumaci polotovarů potravin, jídel ze stánků a fastfoodů, která jsou chudá na látky tak potřebné pro náš vývoj a správné fungování organismu, o nesmyslných a fyziologicky neopodstatněných stylech stravování nemluvě. Ostatně, ani vegetariánská výživa nevychází z přirozeného vývoje enzymatického systému lidského trávení ani z tvarového (anatomického nebo morfologického) vývoje trávicí soustavy člověka. 

Zvláště v některých vývojových nebo reprodukčně významných obdobích jako je růst a vývoj dítěte, dospívání, těhotenství, laktace a také v nemocech a úrazech se nutnost vyšší úrovně příjmu vitamínů a dalších látek zvyšuje. Kvalitní výživa pomáhá rozvíjet i intelektuální schopnosti člověka a není bez ní zdravého a plnohodnotného života. Problémem bývá období adolescence, kdy je výživa často zanedbávána pro řadu bláznivých a nesmyslných představ o její realizaci. 

Potravinové doplňky mohou být cestou ke zlepšení naší kondice, zdravotní odolnosti a pomáhat v době zvýšených fyzických i psychických nároků. Je ale nutné o jejich působení něco vědět a držet se doporučených dávkování i obecných pravidel užívání. Legislativa zakazuje definovat v příbalových letácích nebo v přímé souvislosti s distribucí působení (např.) léčebných účinků některých vitaminů. Při dobré odbornosti i nejlepším svědomí však nelze nazvat podávání vit. B 12 při chudokrevnosti jinak než léčebným procesem a je možno najít mnoho podobných souvislostí. 

Zdroje

1. TROJAN, S. a kolektiv. Lékařská fyziologie. Praha: GRADA, 2004. ISBN 80-247-0512-5
2. HOŘEJŠÍ, V. BARTŮŇKOVÁ, J. BRDIČKA, T. ŠPÍŠEK, R. Základy imunologie. 5. vydání. Praha: TRITON, 2013. ISBN 978-80-7387-713-2
3. BRIFFA, John. Zdravě jíst. 1. vyd. Praha: Ikar, 2000. 112 s.  ISBN 80-7202-598-8
4. BLATTNÁ, J. a kolektiv. Výživa na začátku 21. Století. Praha: Společnost pro výživu Nadace NutriVIT, 2005. ISBN 80-239-6202-7
5. BYSTROŇ, J. O imunitě, Ostrava: Printo, 2000, 135 s., s. 113-115
6. FANTÓ, A. Vitamíny a prevence – Příručka k dosažení dlouhověkosti a svěžesti pomocí vitamínů a minerálních látek. České Budějovice: DONA, 1993. ISBN 80-85463-18-0
7. MACH, I. Doplňky stravy, jaké si vybrat při sportu i v každodenním životě. Praha: GRADA, 2012. ISBN 978-80-247-4353-0
8. BÁEZ-SALDANA, A. et al. Biotin deficiency induces changes in subpopulations spleen lymphocytes in mice. Am. J. Clin. Nutr., 1998, vol. 67, p. 431-437
9. 42. GAY, R.- MEYDANI, S. N. The effects of vitamin E, vitamin B6, and vitamin B12 on immune function. Nutrition in Clinical Care, 2001, vol. 4, issue 4, p. 188
10. GERSHWIN, M. E. – NESTEL, P. – KEEN, C. L. Handbook of nutrition and immunity, Totowa, New Persey: Humana Press Inc. 2004, p. 365, p. 93-152
11. ZADÁK, Z. Magnesium a další minerály, vitaminy a stopové prvky ve službách zdraví. Zlín: Presstempus, 2006, s. 71
12. WALINGO, K. M. Role of vitamin C (ascorbic acid) on human health – a rewiew. AJFAND, 2005, vol. 5, no. 1, p. 1-13
13. 98. RALL, L. C. – MEYDANI, S. N. Vitamin B6 and immune competence. Nutr. Rev., 1993, vol. 51, no. 8, p. 217-225
14. PATRICK, L. Nutrients and HIV: part 2 – vitamins A and E, zinc, B-vitamins, and magnesium. Altern. Med. Rev., 2000,